Správa CHKO Jeseníky >> Správa informuje >> Kleč >> O kleči obecně

O kleči obecně

Pinus mugo – borovice kleč, kosodřevinakleč

mugo = italský název horské borovice z jižních Alp

Keř nízkého vzrůstu – na hřebenech hor může působit jako limitující faktor růstu malá výška sněhové pokrývky, nad níž je kleč vystavena totálnímu obrusu sněhovými krystalky.

Dosažitelný věk až několik set let.

Dřevo těžké, tvrdé, houževnaté a silně pryskyřičné, má červenohnědé jádro.

Mohutné postranní kořeny dobře zpevňují půdu, kůlový kořen chybí.

Růst relativně rychlý, po 20. roce výškový přírůst velmi slábne.

Rozšíření: Malé areály v horách střední a jihovýchodní Evropy, s těžištěm výskytu nad horní hranicí lesa. Roste v Alpách (nejzápadněji ve středním Švýcarsku), Sudetech, Karpatech, na Balkáně v Dinaridech, v Rodopském systému a v systému Staré Planiny. Osamělý je výskyt ve střední Itálii. Nejsevernější výskyt je v Krkonoších (PL), nejjižnější v Rodopech.

Naše autochtonní populace se vyskytují pouze v Čechách, chybí tedy na Moravě i v české části Slezska. Původní je jen  v Krkonoších, Jizerských horách a Šumavě.

Kleč není tolerantní k zástinu – je silně světlomilná, ale značně tolerantní k imisím.

Využití: Z mladých prýtů se získával terpentýn. Hlavní význam však spočívá ve funkci půdoochranné, vodohospodářské, případně protilavinové. Byla vyšlechtěna řada kultivarů.

Zdroj: Musil I. 2003: Lesnická dendrologie1. Jehličnaté dřeviny, Vydala Česká zemědělská univerzita v Praze.

Správa CHKO Jeseníky

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt