Správa CHKO Jeseníky >> Správa informuje >> Kleč >> Vzácné druhy ohrožené klečí

Vzácné druhy ohrožené klečí

Somatochlora alpestris – lesklice horskálesklice horská

Typickým biotopem jsou montánní a alpinní vrchovištní rašeliniště vyvinutá v plochých sedlech nebo náhorních plošinách. Obývá většinou menší jezírka v rašeliništích v polohách 1000-1500 m n. m. Nejpočetnější populace u nás se vyskytují v oblasti menších rašelinišť Hrubého Jeseníku a dále v oblasti Králického Sněžníku.

Pithanus hrabei - klopuška jesenickáklopuška jesenická

Objevena 18.7.1947 brněnským entomologem Jaroslavem L. Stehlíkem a v roce 1952 ji pojmenoval na počest svého učitele Sergeje Hraběte. Druh našel na třech lokalitách (Velká kotlina, Malý Děd, Vozka) v počtu 4 ks, které jsou uložené v Moravském zemském muzeu v Brně. Později byl druh nalezen v tundrách na dalekém severu (cirkumpolárně – S. Amerika, Asie, Skandinávie) a také izolovaná populace v pohoří Harz. Do 13.7.2010 byla v ČR vedena v červeném seznamu jako vyhynulá. Tohoto data ji nalezl Mgr. Adam Lacina. Celkem se mu podařilo metodou smýkání nalézt 5 ks na třech lokalitách (Velká kotlina, Vysoká Hole, vrchol Keprníku). Druh je vázán na vegetaci a klima horských holí, nejčastěji svaz Calamagrostion villosae. Pravděpodobně reliktní druh z glaciálu nebo raného holocénu. Výskyt v nízkých populačních hustotách, neznámí stupeň ohroženosti.

Coranarta cordigera – můra vlochyňovámůra vlochyňová

Boreomontánní prvek s výraznou vazbou na rašeliniště. Z Moravy a Slezska pocházejí dva staré údaje - Malý Děd (Wocke 1848) a okolí Vidnavy (Skala 1923). Díky přítomnosti rozsáhlého vrchoviště ve vrcholové partii Malého Dědu je historický výskyt možný i zde. Recentní přerůstání lokality nepůvodní borovicí klečí aktuální přežívání druhu vylučuje. V současnosti je můra na Moravě považována za vyhynulou

Epichnopterix sieboldii - vakonoš

Taxonomicky i ekologicky pozoruhodný druh. Výskyt na hřebenových partiích Krkonoš a Jeseníků (po více než 100 letech se vakonošvakonoše podařilo znovu nalézt ve vrcholové partii hlavního jesenického hřebene (Praděd, Petrovy kameny až Velký Máj). Vzhledem k taxonomické obtížnosti skupiny, známým ekologickým charakteristikám (jedná se o druh obývající ve střední Evropě podle dosavadních znalostí převážně slunná prohřátá stanoviště v nížinách až podhorských oblastech) a vzhledu imág, nelze vyloučit, že jesenická populace reprezentuje jiný taxon (poddruhové, příp. i druhové úrovně). Identický materiál byl sbírán v alpínském pásmu Krkonoš.

Clepsis steineriana – obaleč

obaleč Clepsis steinerianaMontánní a subalpínský druh, s těžištěm rozšíření v alpské oblasti. Otázka výskytu druhu C. steineriana v Jeseníkách je velmi zajímavá. V roce 1960 popsal německý lepidopterolog H. J. Hannemann obaleče Clepsis roganodes, a to na základě velmi starého muzejního materiálu etiketovaného „Altvatergebirge. Lokalitu lze spolehlivě interpretovat jako moravskoslezské Jeseníky. Clepsis roganodes byl později synonymizován s C. steineriana a toto taxonomické pojetí je doposud platné. Kromě zmíněného holotypu C. roganodes jsou do současnosti z Jeseníků známy pouze dva další exempláře (samci), které se podařilo objevit ve sbírce MZM v Brně, a které pocházejí z počátku 50. let minulého století z oblasti Pradědu. Habitem odpovídají originálnímu popisu Hannemanna (1960) a na první pohled skutečně nápadně připomínají druh C. rogana (jsou však poněkud větší a světlejší). Na tomto místě je také vhodné upozornit na nápadný rozdíl ve zbarvení samců jesenické populace (a shodně vyhlížející populace ze slovenských Vysokých Tater) ve srovnání s „typickými“ C. steineriana z alpské oblasti, což ostatně velmi pravděpodobně způsobilo, že Hannemann tento druh při popisu C. roganodes nevzal vůbec do úvahy. U všech námi revidovaných jedinců ze sudetských a západokarpatských pohoří (celkem 11 ex.) nebyla přítomna zřetelná kresba na předních křídlech, zatímco u jedinců alpských (materiál ze slovinských a rakouských Alp) byla vždy přítomna nápadná načervenalá kresba. Recentní výskyt druhu C. steineriana se v Jeseníkách potvrdit nepodařilo. Problematika taxonomického postavení C. steineriana (viz možný subspecifický status) a současný výskyt v pohoří představují mimořádně zajímavé téma.

huňatec alpínskýGlacies alpinata - huňatec alpínský

Syn.: Phalaena (Noctua) alpinata. Alpínský prvek, který se vyskytuje v pásmu alpínské tundry. V Evropě je rozšířen v Alpách (do 3000 m n.m.), Karpatech, u nás v Hrubém Jeseníku a Krkonoších. V Jeseníkách jen v NPR Praděd a to jednotlivě až vzácně ve vrcholové části hlavního jesenického hřebene (Praděd, Petrovy kameny, Vysoká hole, Větrná louka, Velký Máj). Na Malém Dědu nebyl recentně zaznamenán. Nelze vyloučit, že se v Jeseníkách vyskytuje v lokálním poddruhu.

 

Sparganothis rubicundana – obalečobaleč Sparganothis rubicundana

Euboreální prvek s výrazným disjunktním areálem (druh byl vědecky popsán na základě materiálu pocházejícího z oblasti Vysokých Sudet). Ve střední Evropě se vyskytuje pouze v arkto-alpinní tundře Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. Relativně souvislý výskyt pokračuje až v severní polovině Skandinávie. Obaleč byl nalezen poprvé v okolí Malého Dědu v polovině 19. století (Wocke 1850). Většina dalších autorů tento údaj přebírá (Kolenati 1859, Skala 1913). Opětovně byl druh na území NPR nalezen po více než 100 letech (detailní přehled lokalit podává Kuras & Helová 2002). Z terénního sledování vyplývá, že motýl je na alpínských holích rozšířen, ale vyskytuje se spíše jednotlivě až vzácně. Hojný a pravidelný výskyt byl pozorován na dvou lokalitách - na vrchovišti na Velkém Máji a na vyfoukávaném SZ úbočí Vysoké hole. Naopak se nepodařilo potvrdit výskyt na Malém Dědu. Motýli poletují převážně ve dne (za teplých nocí přilétají také ke světlu) od začátku července do začátku srpna. Housenky jsou vázány na borůvku. Při zběžném srovnání jedinců původem z Hrubého Jeseníku s jedinci původem ze Skandinávie vykazuje jesenická populace odchylnou kresbu i tvar křídel.

 lokalita Jelení studánka

 

Další významné a velmi cenné druhy, kteří obývají alpínské bezlesí Jeseníků, ale aktuálně nejsou existenčně ohroženy rozrůstající se klečí:

Catoptria petrificella - travařík (v ČR pouze v Hrubém Jeseníku)

Miramella alpina - saranče horská

V ČR velmi vzácný druh a glaciální relikt, který se vyskytuje pouze v Jeseníkách (Pradědská pahorkatina) a na několika lokalitách v jižních Čechách. Má u nás omezený areál a historicky byla vždy vzácným a lokálním druhem. Je třeba územně chránit lokality, kde se tato saranče vyskytuje a udržovat je managementovými opatřeními (především udržet stanoviště otevřené; sečením, pastvou a vyřezáváním náletu). V budoucnu je tento druh potencionálně ohrožen oteplováním a tím pádem změnou struktury biotopů. Pravděpodobně preferuje porosty borůvek.

Neagolius bilimeckii - hnojník

syn.:Agolius limbolarius, Aphodius bilimeckii Seidlitz, 1891, Aphodius limbolarius Reitter, 1892, Neagolius limbolarius (Reitter, 1892). Ve střední Evropě reliktní výskyt, nejbližší lokality v Alpách a Dinárském pohoří. Druh vázaný na alpínské louky, larva se vyvíjí v kořenech trav. Jedinečný výskyt - přežil od poslední doby ledové. V České republice je v endemickém poddruhu Neagolius bilimeckii bernhaueri (Reitter, 1896) s výskytem omezeným pouze na Hrubý Jeseník a to přímo na Petrovy kameny a vrchol Praděd.

Clepsis rogana - obaleč

V ČR je výskyt znám pouze z Krušných hor (jen starší nálezy), Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. V NPR Praděd rozšířen souvisle v pásmu arkto-alpinní tundry a je zde poměrně hojný.

Erebia epiphron - okáč horský

Ve vysokých pohořích Evropy řada poddruhů. Chybí ve Skandinávii. Nominotypický poddruh z pohoří Harz vyhynul v první polovině 20. století. U nás poddruh E. epiphron silesiana Meyer et Dür, 1852 – endemit Hrubého Jeseníku. Alpínský prvek, který obývá hole nad horní hranicí lesa. Původní výskyt v ČR je pouze v oblasti jesenického hřebene. Druhotně byl okáč vysazen do Krkonoš. Druh obývá horské hole nad hranicí lesa (od 1300 m n.m.) a je zde poměrně hojný. Skutečnost, že v Krkonoších motýl dosud nepřekonal nízko položené a zalesněné Slezské sedlo (a neosídlil západní část pohoří), je významným důkazem, že se nedokáže šířit přes zalesněné polohy.

Erebia sudetica - okáč menší

Výskyt v několika málo evropských pohoří (Francouzské Středohoří, Savojské a Bernské Alpy, Východní Sudety, Rumunské Karpaty), v různých pohořích různé poddruhy. V ČR se vyskytuje v nominotypickém poddruhu E. s. sudetica, a to pouze v Hrubém Jeseníku a v přilehlé části Králického Sněžníku. Okáč obývá bezlesé enklávy při horní hranici lesa (prameniště, kary, vysokostébelné nivy ap.), místy sestupuje i hluboko pod alpínskou hranici lesa (nejnižší nález 600 m n.m.). Existuje komunikace mezi populacemi (zjištěn přelet 3 km). Některé populace jsou ohroženy expandující kosodřevinou (Jelení studánka, Malý Děd aj.).

 

Borovice kleč ohrožuje také vzácné druhy rostlin (viz hořec tečkovaný na obrázku):

Hořec tečkovaný v kleči

Správa CHKO Jeseníky

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt